Recenzie W

WHITE WIZZARD | Infernal Overdriver (CD/LP/digital)

USA/heavy metal
M-Theory Records /1:01:01

Americký heavy metal, tak to protřepeme palice, ne? Ale co to? Pouštím opravdu WHITE WIZZARD? Trochu jsem znejistěl, protože „Infernal Overdriver“ zní jako JUDAS PRIEST na „Painkiller“ a dokonce vokál James L. Larue je hodně podobný Robu Halfordovi, nu co, spád to má, muzika je to svižná, tak jen vzdávají hold nestorům heavy scény let osmdesátých. „Storm The Shores“ pro změnu jako by vypadla ze šuplíku IRON MAIDEN, dóóóst dobrý. Začátek se nese ryze v retro stylu, jak hudebně, tak vokálně a přesto ta nostalgie funguje. „Pretty May“ zatraceně chytlavý kousek i přes jistou inklinaci k bluesovým variacím, brilantně rozehrané vyhrávky a sóla což svědčí o skvělé instrumentální zdatnosti hudebníků. „Chasing Dragon“ zabrousí do progresivních vod a trošku dá vzpomenout na QUEENSRYCHE a jejich „Operation:Mindcrime“, nezkrotné vrstvené kytary, akustické plochy a čistý vokál (je to obrovská deviza, když kapela disponuje takovým hlasem) a nevytrácející se agrese. „Voyage Wolf Raiders“ další podmanivě znějící heavy song rozprostírající se na ploše téměř desíti minut, pestré střídání hlasových poloh, tempa skladby, ani na chvíli nevydechnete. „Critikal Mass“ další hutný, řezavý song, ve kterém zpěvák vytasí dosud neslyšenou pronikavou fistuli (kvílí ještě více než Rob v „Painkiller“). Sedmá „Cocoon“ zabloudí do modernějších vod, dost připomíná mé oblíbence DISTURBED, takže velká spokojenost. A je tady finále „Metamorphosis“ a „The Illusion’s Tears“, progresivní kousky s rekapitulací všeho co WHITE WIZZARD doposud předvedl. Musím říct, že hodinka ve společnosti těchto „amíků“ utekla jako voda a rozhodně se nebráním tuto jízdu absolvovat znovu.

Martin Barták 4,4/5