M Recenzie

MANSION – First Death of the Lutheran (CD/LP/digital)

Finsko/psychedelic doom rock/metal
I Hate Records/42:59
S nahrávkou „First Death of the Lutheran“ objevuji další, mě neznámou tvář finské hudební scény a to spolek MANSION, jehož vznik sahá až do roku 2011. Nevím na kolik je tato „kapela singlů a EP ček“ známá po světe, ale minimálně v domovském Finsku je poměrně známá, hlavně v těch temnějších undergrundovějších vodách. Tato parta hraje „rádoby“ doom rockovou muziku, ale neočekávejte něco ve stylu evropských kapel. Tato nálož má mnohem blíže k psychedelic doomu. Jednotlivé písně, jejichž stopáž nejde pod sedm minut, jsou pořádně temné, tahavé a zastřené do takového hávu zoufalství a beznaděje. Když jsem si pustil nahrávku poprvé a zaposlouchal se do „Wretched Hope“ napadlo mě podobenství s AVATARIUM, hlavně díky vokální lince Anniima Saksa. MANSION si libují v temné muzice, kterou doplňují nejrůznějšími zvuky, lomozy, hudebními i nehudebními zvuky. Co je ovšem na této nahrávce nejpozoruhodnější je její textová náplň, která se plně věnuje opisování jisté finské sekty – kartanoistické. Nedalo mi to nevyhledat aspoň něco a vězte, že je to poměrně zajímavé. Tato sekta vyznávala a dost striktně, přesnou víru křesťanství podle bible a připravovali se na druhý příchod Ježíše. Prostě „mákloši“, ale dokázali pobláznit velkou skupinu lidí a hlavně ve Finsku. Dost bylo kázání, třetím kouskem trochu MANSION odbočí, protože jím vzdali hold JOY DIVISION a vystřihli povedený cover „The Eternal“, který oproti originálu prokreslili vrstvenými klávesami a sborovým zpěvem, kde paradoxně vyšší polohy obstará mužský element Osmo a Alma jen tak temně ševelí a šeptá, opravdu působivé. Závěr alba obstarají dvě nejdelší skladby tohoto pěti skladbového setu, „1933“ a „First Death“. V prvně jmenované se dočkáte začlenění několika exotických hudebních nástrojů jako je trumpeta, viola, hurdy gurdy a zapojení chórů. Skladba se tak stává nejpestřejší, nejrychlejší a zároveň nejtemnější. „First Death“ je úplným vygradováním debutního alba, vše je tomu podřízeno. Plně napěchovaných dvanáct minut, nenudíte se, jen si promítáte v hlavě tu invenci a intenzitu hudby, která na vás vyskakuje z každé drážky. Jsem sám zvědav, kam dál se tento spolek posune.
Martin Barták   4,1/5